Rozšíření užitného vzoru do zahraničí

Přihlašování užitného vzoru do zahraničí je obdobné jako u patentů. Jednou z možností, jak rozšířit užitný vzor do zahraničí, je prostřednictvím Smlouvy o patentové spolupráci (Patent Cooperation Treaty) – ve zkratce PCT.

Jedinou přihláškou tak lze získat ochranu ve 141 smluvních státech a čtyři regionální patenty (včetně evropského).

Zahraniční patentová ochrana je zcela podřízena národním právům dané země, kde je možné uplatňovat právo přednosti do jednoho roku od původního podání.

Řízení se zahajuje podáním mezinárodní přihlášky. Pro přihlašovatele z ČR je přijímacím úřadem ÚPV ČR, Evropský patentový úřad (EPO) nebo Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO). Mezinárodní přihláška musí obsahovat žádost, popis, alespoň jeden patentový nárok, výkresy (pokud jsou) a anotaci. Spolu s přihláškou je třeba zaplatit správní poplatky – předávací poplatek, rešeršní a mezinárodní poplatek.

Přijímací úřad ji posléze podrobí průzkumu z hlediska formálních požadavků. Po odstranění případných nedostatků bude přihlášce přiznáno datum mezinárodního podání – od tohoto okamžiku se mezinárodní přihláška pokládá za podanou ve všech členských zemích PCT. Přijímací úřad následně předá jedno vyhotovení přihlášky WIPO a další vyhotovení – tzv. rešeršní vyhotovení orgánu pro mezinárodní rešerši, který provede rešerši ve vztahu k předmětu mezinárodní přihlášky. Na základě této rešerše je pak dále zpracován písemný posudek – předběžné stanovisko k patentovatelnosti (zda přihláška vyhovuje podmínce novosti, vynálezecké činnosti a průmyslové využitelnosti).

Zprávu o mezinárodní rešerši vyhotoví příslušný orgán ve lhůtě 3 měsíce od data, kdy od přijímacího úřadu obdržel rešeršní vyhotovení nebo 9 měsíců od data priority, přičemž platí lhůta, která uplyne později. Mezinárodní úřad zveřejní přihlášku bezprostředně po uplynutí 18 měsíců po datu nejstarší uplatněné priority, případně i dříve na základě včasné žádosti přihlašovatele. Přihlašovatel může požádat o provedení tzv. mezinárodního předběžného průzkumu, na základě kterého se může lépe rozhodnout, zda bude o ochranu usilovat v rámci národní fáze.

Po ukončení mezinárodní fáze řízení může přihlašovatel pokračovat v řízení ve fázi národní před určenými národními úřady. Jejich úkolem je dokončit řízení o přihlášce, tzn. udělit národní patent či přihlášku zamítnout. Při tom postupují národní úřady v souladu s národními právními předpisy a uplatňují i svá kriteria patentovatelnosti. Přihlašovatel každému určenému úřadu dodá jedno vyhotovení mezinárodní přihlášky, jakož i její překlad a zaplatí případný národní poplatek, a to nejpozději do 30 měsíců od data priority. Zákonodárství určeného státu však může stanovit tuto lhůtu delší.


Další možnost rozšíření užitného vzoru do zahraničí je na základě Evropské patentové úmluvy, v rámci které byl vytvořen systém umožňující získat na základě jediné přihlášky a jediného řízení patent buď v několika, nebo ve všech členských státech. Nejedná se ovšem o institut komunitárního práva. K vedení řízení a udělování patentů je příslušný Evropský patentový úřad v Mnichově.

Evropský patent není jednotný a nedílný, jde vlastně o jakýsi svazek národních patentů.

V každé zemi, pro kterou byl evropský patent udělen, má jeho majitel stejná práva a stejné povinnosti, jako majitel národního patentu. Po udělení evropského patentu musí jeho majitel provést tzv. validaci, tedy předložit překlad patentového spisu u příslušných národních úřadů. Maximální doba ochrany je stejně jako u národního patentu 20 let a ve výjimečných případech může být prodloužena (dodatková ochranná osvědčení).

Pokud jste již majitelem národního patentu či užitného vzoru, lze při jeho rozšíření do zahraničí formou evropského patentu využít práva přednosti z národní přihlášky, a to po dobu 12 měsíců od data podání první přihlášky.

Podmínky ochrany

Předmět ochrany musí vyhovět mimo jiné čtyřem kritériím ochrany. První kritérium jsme již vymezili v předchozím oddíle, je jím kritérium předmětu ochrany.

Druhým kritériem je kritérium novosti.

Dle § 4 je technické řešení nové, není-li součástí stavu techniky. Stavem techniky pro účely tohoto zákona je vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli užitného vzoru právo přednosti, zveřejněno. Stavem techniky není takové zveřejnění výsledků práce přihlašovatele nebo jeho právního předchůdce, ke kterému došlo v posledních šesti měsících před podáním přihlášky užitného vzoru.

Třetím kritériem je kritérium tvůrčí úrovně.

Pro odpovídající tvůrčí úroveň se dle §1 zákona předpokládá, že přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti. Míru této odborné dovednosti zákon nevykládá. Jako nezpůsobilá k ochraně můžeme brát ta řešení, představující pouhou změnu materiálu, aniž bychom našli jeho nové vlastnosti. Dále pak řešení, která jsou známá blízkým oborům techniky – účinky těchto řešení se považují za pouhé odborné dovednosti.

Čtvrtým kritériem je kritérium průmyslové využitelnosti.

Podle §5 zákona je technické řešení průmyslově využitelné, jestliže může být opakovaně využíváno v hospodářské činnosti.

Předmět ochrany

Předmětem ochrany jsou dle § 1 zákona technická řešení, která jsou

  • 1) nová,
  • 2) přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou
  • 3) průmyslově využitelná.

Následující paragraf téhož zákona negativně vymezuje ta řešení, která se pro účely ochrany vylučují.

Jsou jimi:

  • a) objevy, vědecké teorie a matematické metody,
  • b) pouhé vnější úpravy výrobků,
  • c) plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti,
  • d) programy počítačů,
  • e) pouhé uvedení informace.

Dále podle § 3 zákona užitnými vzory nelze chránit:

  • a) technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky,
  • b) odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakož i biologické reproduktivní materiály,
  • c) způsoby výroby nebo pracovní činnosti.

Původcem užitného vzoru může být pouze osoba fyzická či její právní nástupce – osoba fyzická nebo osoba právnická. Za původce je považován ten, který užitný vzor vytvořil vlastní tvořivou prací – z tohoto důvodu se jím nemůže stát právnická osoba.

Původci na ochranu užitného vzoru vzniká několik práv – právo na původcovství, právo přihlásit užitný vzor k ochraně a právo převodu přihlášky na jinou osobu. Původců může být více – vztahy mezi nimi se řídí ustanoveními občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví.