Předmět ochrany

Předmětem ochrany jsou dle § 1 zákona technická řešení, která jsou

• 1) nová,
• 2) přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou
• 3) průmyslově využitelná.

Následující paragraf téhož zákona negativně vymezuje ta řešení, která se pro účely ochrany vylučují.

Jsou jimi:

• a) objevy, vědecké teorie a matematické metody,
• b) pouhé vnější úpravy výrobků,
• c) plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti,
• d) programy počítačů,
• e) pouhé uvedení informace.

Dále podle § 3 zákona užitnými vzory nelze chránit:

• a) technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky,
• b) odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakož i biologické reproduktivní materiály,
• c) způsoby výroby nebo pracovní činnosti.

Původcem užitného vzoru může být pouze osoba fyzická či její právní nástupce – osoba fyzická nebo osoba právnická. Za původce je považován ten, který užitný vzor vytvořil vlastní tvořivou prací – z tohoto důvodu se jím nemůže stát právnická osoba.

Původci na ochranu užitného vzoru vzniká několik práv – právo na původcovství, právo přihlásit užitný vzor k ochraně a právo převodu přihlášky na jinou osobu. Původců může být více – vztahy mezi nimi se řídí ustanoveními občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví.